Kostel v Drásově se stal po nedělní události středem křesťanského světa. Bude Drásov následovat francouzské Lurdy?

ČR – Tisíce věřících, nemocných, doufajících, ale i jen zvědavců v těchto dnech míří do malého katolického kostela v zapadlé vesnici Drásov na Brněnsku. Minulou neděli, těsně po ranní mši, sem totiž zavítal samotný Bůh. Podle oficiálního vyjádření mluvčího Vatikánu Luiggiho Vantenessi šlo o zázrak, kterým zanechal Svatý otec výstrahu nevěřícím a vzkaz svým nejvěrnějším, že se blíží den posledního soudu. Bližší informace ale odmítl sdělit jen se strohým dovětkem, že do Drásova se v nejbližší době vypraví i papež Bedendikt XVI. a to mimo svůj plánovaný program. Zpráva o Bohu se mezi katolickou veřejností, jak to u ní bývá zvykem, rozšířila rychlostí blesku. První poutníci dorazili do Drásova už v neděli kolem oběda. Jediný místní hoteliér František Záruba, který ještě minulý týden přemýšlel nad tím, co všechno bude muset prodat, aby splatil dluhy, znovu ožil. „Ještě jedna dvě takové boží návštěvy a budeme muset přistavovat,“ směje se hoteliér a na všechny cení zkažené zuby. „Máme podnikání v krvi, tak jsem hned u kostela otevřela krámek s růžencema a podpiskartama,“ vysvětluje další z místních podnikatelů, drogistka Květa Kotoučková, a nabízí nám obrázky Ježíše Krista, Matky Terezy, apoštola Petra a  Pavla v objetí, barevné vyobrazení poslední večeře, jakoby fotku Lota s dcerami a solným sloupem. „Kdo ví, kdo přijde příště,“ omlouvá Kotoučková nesourodý sortiment.

Průběh události popisují místní ve velice různých verzích. Od skeptické teorie, že vůbec nešlo o Boha, ale že z trámu pod zvonicí spadl ožralý kostelník, který kvůli šmíru v obličeji a prachu ve vlasech přecitlivělým věřícím připomínal nadpřirozenou bytost, až po stádo andělů, které se mělo dvě hodiny prohánět nad vsí v alegorických vozech.

Sedmdesátiletá Vlastička Berková líčí: „Právě jsem sekala hlavu slepici, když se z kostela ozvala rána a strašný nelidský křik. Vylezla jsem na rozhlednu, teda tady na jabloň, jak to dělávám, když soused mlátí sousedku, a viděla jsem, jak z kostela vyběhlo několik lidí.“ Hráběmi nám naznačuje směr, který má na mysli. „Dva z nich, starej Škrabal a nejmladší Jůzová, byli nazí. Říkala jsem si, že tohle farář už vážně přehnal. Pak jsem ale zjistila, že tady byl Bůh.“ Potom následuje jen významné mlčení.

Prasklý zvon vyfocený teleobjektivem. Při události nebyla poškozena pouze střecha zvonice...

Nejistota je ve vesnici cítit na každém kroku. Miroslav Oubava s chotí se před námi nejprve snaží ukrýt za telegrafní sloup. Po utvrzení, že je vidíme se rozpovídají: „Nevím, co s náma bude, s manželkou teď máme strach, že kostel zavřou, když je tam Bůh. Ona zpívá ve sboru a já hrávám na pohřbech. Vůbec nevím, co s náma  bude.“

„Tož sto roků sem čekal a huž je to tady,“ usmívá se seschlý stařík na zápraží domku ze začátku minulého století. Odmítá sdělit jméno s tím, že je to jedno, protože prý stejně brzo umře a už nechce mít oplétačky.

„Jděte už s tím Bohem do prdele,“ odbyl nás další z místních starousedlíků.

Pokud máme věřit místnímu faráři, nelze než přiznat, že se skutečně jednalo o samotného Boha nebo něco podobného. „Začalo to jako malý paprsek bílého světla, který vycházel ze stropu kostela,“ líčí farář Karel Stupava a mohutně gestikuluje rukama i obočím. „To světlo se rychle rozšiřovalo, až obsáhlo první řadu, kde sedávají mí nejvěrnější. Ti po doteku světla začali okamžitě opouštět svoji tělesnou schránku.“ Farář Stupala dále popisuje nezáživnou pasáž o tom, jak věřící začali zpívat. Falešné to bylo prý jen z rozrušení. „Pak se ozvala rána jako prase, jako kdyby pukl kostel vejpůl.“ Farář se dlouze odmlčí a pokračuje až po mocném hltu mešního vína přímo z karafy. „Nastalo ticho a když se rozplynul prach, stál tam takový překvapený bílý mužík. Vždycky jsem doufal, že bude větší…,“ dodává v nastupujícím usedavém pláči. Poté už se nám z něho nepodařilo vypáčit ani slovo.

Všechny další informace jsou už na hranici spekulací, některé nejistě balancují mezi hysterií a euforií. Podle jedné takové z nepotvrzených zpráv se údajně situace v kostele stala zcela nepřehlednou, při ní někdo Svatému otci ukradl svatozář a pravý zlatem vyšívaný rukáv. Bůh měl potom pohrozit levou rukou směrem k návsi a zahřímat něco ve smyslu: ´Vy *****! Co si ***** myslíte? **** udělám z toho ***** tady ****!!!´. Potom se Svatý otec měl odmlčet, mírně naklonit hlavu, jako kdyby zpytoval svědomí. Třikrát se měl zhluboka nadechnout, znovu naklonit hlavu, tentokrát ale na druhou stranu a prohlásit už klidnějším hlasem: ´…najděte ve vesnici deset nevinných a ušetřím vás. Jinak než znovu měsíce ubude, lehne tentononc popelem´.

Takto si Boha představují ti, kteří ho nikdy neviděli.

Tato zcela neuvěřitelná zpráva by možná byla vysvětlením, proč nyní místní farnost zvýšila o polovinu počet nedobrovolných zpovědí a proč na radnici visí plakátek s desetitisícovou odměnou za nahlášení každého nevinného křesťana. Dosud se podařilo vytipovat pouze jediného člověka, který by se mohl přiblížit božímu ideálu, a sice Juru Voznicu, který sice platí za místního debila, je ale pravdou, že jeho jediným prohřeškem je opakovaná masturbace před samoobsluhou, což se prý nepočítá.

Další informace z Drásova přineseme v nejbližších dnech.